Jak jsem byla na dovolené

Konečně mám dovolenou. Mám dost toho hluku, lidí, aut, neustálého světla. Odjíždím do lesa, na chatu bez elektřiny, bez vody. Těším se na ten klid, jen potok, vítr ve větvích stromů a ptáci. Bude to balzám.
Vypadá to, že v okolních chatách nikdo není, takže je tu opravdu klid. Do okamžiku, kdy uprostřed týdne do protější chaty přijel její majitel. V lese přibylo mnoho specifických zvuků svědčících o přítomnosti člověka – kroky, štípání dřeva, hrabání listí, bouchání dveřmi…. a rádio. Nevěřím svým uším a nechápu. Proč člověk utíká do klidu, pryč od civilizace, aby si pak uprostřed toho ticha pustil rádio?
Má strach, že mu něco uteče? Bojí se být sám se sebou? Chce si zachovat zdání, že život je složitý a těžký? Potřebuje na někoho svádět svou špatnou situaci? Chce mít pocit, že pořád existuje někdo, kdo je na tom ještě hůř? Myslí si, že dostane rozhodující informace pro svá rozhodnutí? Nebo poslouchá předpověď počasí? Zdá se mu snad, že je tu přílišné ticho? Snaží se zaplašit divokou zvěř? Možná chce vzbudit dojem, že není sám? Dává hlukem někomu znamení?
Napadá mě spousta dalších otázek, když zalézám do chaty a přeji si, aby zase rychle odjel. A jsem hodně ráda, že ráno už je pryč…

Karolina